Napětí mezi Čechy a Němci nemuselo vést k odsunu. Nebýt druhé světové války, mohla být československá realita úplně jiná, tvrdí historik Jiří Němec. O příčinách odsunu německých obyvatel, možných alternativních řešeních i postupné eskalaci vztahů mezi Čechy a Němci s ním mluví Jan Krbec.
Problémy v soužití Čechů a Němců se začaly objevovat v době rakouské nadvlády a přetrvaly i do první republiky. Podle historika Jiřího Němce byly hlavní příčinou politického napětí spory o jazyková práva a také nedostatečný pocit sounáležitosti. „V době hospodářské krize sudetští Němci přicházeli o práci a měli pocit, že se o ně Československý stát nestará dostatečně. A do toho přišla hitlerovská demagogie,“ popisuje.
Po druhé světové válce tak nebylo na čem stavět, protože už předválečné soužití se oběma národům nedařilo. Chyběl hlavně pocit národní jednoty a sounáležitosti.
Právě ty by byly podle Jiřího Němce klíčové v případě, že by odsun nenastal. „Kdyby tu Němci zůstali, musela by se vyřešit otázka samosprávy a vícejazyčnosti. Bylo by potřeba jim nabídnout pocit, že ten stát [Československo] je jejich. Oni ho za svůj nepovažovali a těžko budete žít někde, kde nemáte pocit, že tam patříte,“ upozorňuje.
Možnost, že někteří němečtí obyvatelé v Československu zůstanou, ale byla na stole. V předválečných plánech se počítalo s odchodem jen těch, kdo odejít chtějí. Druhá světová válka ale podle historika Jiřího Němce eskalovala situaci natolik, že komunistický systém přijal tu nejradikálnější, česko-nacionální alternativu, kterou byl radiální odsun. „Každý Němec byl vinný, pokud neprokázal, že byl nevinný. Ti, kteří měli důkaz, že byli třeba v koncentračním táboře nebo stáli za Československem, mohli zůstat, ale mnozí z nich se rozhodli odejít, protože v takovém státě nechtěli žít.“
Celý rozhovor s historikem Jiřím Němcem o soužití mezi Čechoslováky a sudetskými Němci, o příčinách jejich odsunu i o tom, jak by to mohlo vypadat, kdyby se nekonal, najdete v úvodu článku, ale také v podcastových aplikacích na Spotify a Apple Podcasts.